Putování polským příhraničím 26.6.2003

Na vyjížďku po tratích Dolního Slezska jsem se chystal už dlouho, moje rozhodnutí uspíšila hrozící drastická redukce vlaků u našich sousedů. Proto jsem se dne 26.6.2003 časně ráno vydal na cestu. Sice vstávat o dovolené ve 4.20 není v souladu s mými představami o tom, jak strávit volný den, ale jinak to nešlo. Již v 6.08 jsem vyjížděl směrem k Náchodu s přestupem v Chocni a Týništi nad Orlicí.

Do Náchoda jsem dorazil před půl desátou. Je to celkem sympatické městečko ve východních Čechách, ale vzhledem k tomu, že do Kudowy je to asi šest kilometrů a vlak, který jsem potřeboval stihnout, odjížděl v 11.02, neměl jsem moc času si jej prohlédnout. Snad někdy jindy. Vydal jsem se po silnici směrem ke státní hranici s Polskem v Bělovsi. V Bělovsi je také zastávka vlaku, ale spěšný vlak, kterým jsem jel, tam nestavěl. Cesta k celnici je nekonečná, navíc vede po velice frekventované silnici.

Tady si dovolím udělat malou odbočku a pokusím se vysvětlit, co bylo cílem mého putování. Jednak jsem se chtěl nalézt pozůstatky mezistátní (vlastně nikdy neexistující) trati Náchod - Kudowa Zdrój a zároveň se podívat, jak vypadá naše oblast Broumovských stěn z druhé strany hranice. Trocha historie nikoho nezabije, a tak se tady zkusím ve stručnosti popsat historii této trati tak, jak jsem ji nalezl na jednom polském serveru (pochopitelně polsky, takže pokud jsem nějaké slovo nepřesně pochopil, předem se za to omlouvám).

Koncem 19. století nastal v Sudetech nebývalý rozvoj turistiky. Kromě českých Krkonoš se zájem turistů stále více obracel i ku Kladské kotlině. Vliv to mělo i na budování železnic, v posledním desetiletí 19. století byly zahájeny práce na stavbě kolejového spojení do všech významných lázeňských oblastí. To je i případ trati Klodzko - Kudowa Zdrój - Słone - (Náchod) - tehdy se však jmenovala pochopitelně Glatz - Bad Kudowa-Sackisch - Schlaney, neboť celé Dolní Slezko bylo součástí Německa. Jako první dorazila železnice do lázní Polanica, dále do průmyslové Szczytnej Śląskiej (1886-1890, zahájení provozu 15.12.1890). Po desetileté přestávce byla trať prodloužena do lázní Dusniki (1.12.1902) a část do Kudowy byla otevřena 10.7.1905. Trať má ryze horský charakter s četnými serpentinami, tunely a sklonem až 26 promile. O rok později byla trať prodloužena do obce Słone, poblíž které se měla napojit na koleje v Čechách poblíž stanice Náchod-Běloves. Hraniční přechod však nikdy otevřen nebyl. Těžko nyní domýšlet, proč tomu tak bylo. Relativně blízko byly přechody Otovice - Tłumaczów a Lichkov - Międzylesie, politická situace tehdy na rozdíl období po roce 1945 příznivá. Na mapě železniční sítě z roku 1925 dokonce přechod Náchod - Kudowa zakreslen je, zřejmě ale pouze jako plánovaný. V žádném jízdním řádu před rokem 1945 není o vlacích na tomto přechodu zmínka. Ani v úseku Kudowa - Słone nebyla frekvence vlaků nijak silná, například v jízdním řádu z roku 1935 je uveden pouze 1 pár. Nicméně na nástěnce v Klodzku jsem se zase dočetl, že trať do Náchoda byla otevřena 15.5.1906. Takže kdo ví, jak to ve skutečnosti bylo.

V roce 1945 na dobu několika měsíců Němci za účelem evakuace provizorně pomocí dřevěného mostu napojili trať na síť českých kolejí (jiné prameny však hovoří o tom, že to udělala Rudá armáda, možná to tedy bylo tak, že k propojení došlo hned dvakrát). Toto provizorní spojení bylo odstraněno v roce 1948. Po válce již také nejezdily vlaky v úseku Kudowa - Słone. Obyvatelstvo se zcela změnilo, namísto Němců toto území osídlili Poláci. Poválečný vývoj již není tak zajímavý, za zmínku stojí snad jen poškození trati při povodni v roce 1998, kupodivu ji však PKP (Polskie Koleje Paňstwowe) opravily.

Tolik tedy trocha historie. Mezitím jsem se přesunul k hraničnímu přechodu, kde vládl čilý stavební ruch a zmatek. Protože na české straně žádné viditelné pozůstatky trati nejsou (z důvodů, které jsem výše popsal), vyměnil jsem si nezbytné množství zlotých a přešel přes hranici. Nedaleko za hranicí jsem nalezl zachovalý kamenný most (dole vlevo), na který jsem vylezl. Na mostě už vůbec není poznat, že tudy kdysi vedly koleje (dole vpravo). Po tělese trati jsem pokračoval asi kilometr, dále se již těleso ztrácí.

Dále jsem pokračoval po silnici, na nádraží Kudowa Zdrój jsem dorazil asi čtvrt hodiny před odjezdem vlaku, takže jsem ani neměl čas si jej pořádně vyfotit. A tady si dovolím druhou odbočku, abych vás trochu seznámil s určitými specifiky polských železnic. Nevím, v jakém stavu jsou dále ve vnitrozemí, ale tratě v pohraničí jsou ve značně žalostném stavu. Zarostlé koleje, maximální rychlost často jen 30 km/h. Mnoho tratí bylo v uplynulých letech zrušeno, ke zlepšení stavu těch ostatních tyto "úspory" ale nevedou. Také k tomu přispívá fakt, že v Polsku nemají motoráky, takže vlaky na neelektrifikovaných tratích tahají těžké dieselové lokomotivy, jejichž spotřeba je proti motorákům několikanásobná. Další zajímavostí je to, že ačkoliv počet vlaků za den lze u velké části tratí spočítat na prstech jedné ruky, z každé díry jede jednou denně přímý vlak do Varšavy.

Stanice Kudowa Zdrój je zvláštní tím, že na straně směrem k bývalé trati do Słoného nemá propojené koleje a lokomotiva tudíž nemůže vlak objet. Objíždění vlaků se děje tak, že vlak po výstupu cestujících zacouvá do nákladiště, kde lokomotiva vlak může objet. Vlevo dole je pohled na bývalé "náchodské" zhlaví (zhlaví je laicky řečno místo na nádraží, kde se koleje větví), vlevo na koleje před nádražní budovou, kde se setkaly rovnou tři osobní vlaky.

Jak jsem již uvedl, z každé díry jedou přímé vlaky do Varšavy a ani Kudowa není výjimkou. Nasedl jsem tedy do rychlíku SUDETY (v Polsku toto označení nemá žádný negativní význam, prostě je to místní označení) v 11.02. Vlak byl celkem prázdný, zcela nepochopitelné je řazení vozů 1. třídy do osobních vlaků (i jízdné 2. třídy je relativně vysoké). Vlak se dal do pohybu a začal se prodírat zarostlou tratí směrem ke Klodzku. Jako výsměch bylo možné na vagonech číst, že jsou schváleny pro rychlost až 160 km/h, pro překonání 42 km potřeboval více jak hodinu. Vystoupil jsem na zastávce Klodzko - miasto a prošel jsem se po městě.

Hlavní nádraží v Klodzku je mimo centrum města, občerstvení bídné, pouze jeden stánek, pivo pouze v plechovce (nicméně vychlazené). Nadešel čas koupit si jízdenku na další část mojí pouti, do města Wałbrzych. Vlak se opět neuvěřitelnou rychlostí vydal na cestu. Trať byla původně dvoukolejná, ale PKP usoudily, že jedna kolej bohatě stačí. Zvláště patrné je to na mostech (foto vlevo). Dokonalá péče o  trať je patrná na každém kroku (foto vpravo).

Ze stanice Scinawka Srednia odbočovaly dříve trati do stanice Radków a k hraničnímu přechodu Otovice - Tłumaczów (na fotce jsou to koleje vedoucí pod most). Na obou již pochopitelně PKP dávno zastavily provoz, na české straně je pozůstatek trati provozován ze zastávky Otovice zastávka, v jízdním řádu je uvedena pod číslem 026. Co z těchto tratí zůstalo, zjistím při některé z příštích výprav. Faktem je, že v Otovicích trať končí zaasfaltovaným přejezdem a dále zarostlé koleje pokračují, jak daleko, je ale otázkou ...

Se zpožděním asi 20 minut jsme dorazili do Walbrzychu. Stanice Walbrzych není příliš zajímavá, na rozdíl od Klodzka tu nemají pivo ani v plechovce. Samotné město je od stanice daleko, bohužel jsem díky zpoždění neměl čas si jej prohlédnout, padesátiminutová přestávka se zkrátila na půl hodiny. Tak ještě foto lokomotivního depa, před kterým postává jedna z lokomotiv v typickém nátěru PKP, a už mne vlak odváží směrem na Meziměstí. Jestli jsem psal, že stav trati je katastrofální, tak tady to platí dvojnásob. 

Tato zastávka patří ještě k těm lepším, i když původně tu bylo asi více kolejí, nyní zbyla jen jedna. Vlak jede rychlostí 10-20 km/h až do polské pohraniční stanice Mieroszów. Ta je zajímavá tím, že zde zůstala jedna brána původního trolejového vedení (trať byla před válkou elektrizována až do českého Meziměstí, po válce elektrifikaci odmontovala a odvezla Rudá armáda jako válečnou kořist). Bohužel, fotky z Mieroszówa mi nevyšly. Po přejetí hranice strojvedoucí zrychlil, je to jediný úsek, kde se může projet až 60 km/h.

Tak, a jsme na konci, Meziměstí, konečná, vystupovat. Jenže sotva jsem se pokusil vystoupit, zahnal mne polský pohraničník zpátky do vlaku. Kdepak, pořádek musí být. Vzhledem k tomu, že jsem byl jediným cestujícím v celém vlaku, netrvalo jim to ani moc dlouho a po nezbytné pasové a celní prohlídce orgány obou zemí jsem byl z vlaku propuštěn, což jsem šel oslavit do místní restaurace. Vlak do Prahy mi jel za necelou hodinu, tak jsem to stihl i s jídlem. Ještě pohled na polský vlak připravený k návratu do své vlasti (snad tam po té jejich oranici dojel), nádraží v Meziměstí, a už je tu KONEC.

Konec? Vlastně ještě ne. Polsko je naším sousedem, ale kromě nákupní turistiky mu příliš pozornosti nevěnujeme. Protože očekávám, že po přečtení mé reportáže zájem o poznávání této země několikanásobně vzroste, je třeba se na to připravit. Proto zde uvádím několik užitečných slovíček a frází, které se vám mohou při návštěvě Polska hodit. Každá cesta začíná pochopitelně překročením hranic, takže první téma je

NA CELNICI

Raději tohoto tématu necháme, abychom se nedostali do problémů hned na začátku. Ale dejme tomu, že jste se do Polska šťastně dostali, už je k večeru a máte hlad. Zastavíte v nějaké příjemné restauraci. Proto další téma je

V RESTAURACI

NA ZÁCHYTNÉ STANICI

U PROSTITUTKY

NA KOŽNÍM